Původ Kisbérského polokrevníka

Plemeno vzniklo na území někdejšího statku rodu Batthyányů v Kisbéru v Komárenské župě poblíž silnice spojující města Győr a Székesfehérvár poté, co císař František Josef I. nařídil, aby byl na statku zabaveném v roce 1853 zřízen hřebčín s ušlechtilými koňmi pro vojenské účely. „Ušlechtilým koněm“ se tehdy bezpochyby myslel výlučně anglický plnokrevník, nicméně plánované pořízení 300 klisen anglického plnokrevníka představovalo i pro rakousko-uherskou monarchii neřešitelný úkol a finanční břemeno. Proto byl do Kisbéru kromě dovezených anglických plnokrevníků umístěn i velký počet jiných koní z tehdejších korunních a dvorských hřebčínů a také z významnějších soukromých hřebčínů.

Tento chovný materiál, který měl v zásadě smíšený původ (arabští, čerkeští, španělští, piberští, norfolčtí koně, percheroni, meklenburští koně atd.), ale co do typu a vzhledu byl výsledkem pečlivého výběru, byl po několik generací postupně zušlechťován hřebci anglického plnokrevníka. První velitel hřebčína, polní podmaršálek Franz von Ritter poskytoval vysoce hodnotné a pro kvalitní chov koní velmi důležité hřebce anglického plnokrevníka kromě pokrývání chovného materiálu hřebčína také k dispozici veřejnosti. V důsledku této praxe bylo v Kisbéru už od roku 1855 běžné, že chovní hřebci anglického plnokrevníka mohli kromě klisen ze samotného hřebčína pokrývat také plnokrevné či polokrevné klisny ze soukromých chovů. Tím bylo dosaženo nejen lepšího využití hřebců a rozšíření kvalitního chovného materiálu, ale hřebčínu tak z poplatků za krytí plynuly nemalé příjmy. Cenu za krytí hřebci z kisbérského hřebčína a podmínky krytí vyhlašoval každý rok ministr zemědělství v oficiálním věstníku.

Působením hřebců anglického plnokrevníka v hřebčíně vznikl jezdecký kůň blízký anglickému plnokrevníku, ale mohutnější, rozhodně klidnější, ochotnější k práci a zejména s korektnějším vzhledem. Takto vyšlechtění polokrevní hřebci byli schopni v plné míře pokrývat celostátní poptávku po plemenných hřebcích a nahradit plnokrevníky. Místo plnokrevných hřebců druhé či třetí kategorie vychovával hřebčín v Kisbéru pro veřejný chov prvotřídní polokrevníky. Na přelomu století si tito polokrevníci již získali renomé. V tomto období vznikly dodnes slavné kmeny kisbérského plemene: Deutscher Michel, Dunure, Kozma, Fenék, Shannon, Maxim, Filou, Slieve Gallion, ze strany klisen pak velmi úspěšné kmeny Montbar, Rocketter, Verneuil, Willilam Rufus, Gunnerbury, Royal Lancer atd.

S intenzifikací zemědělství nabýval na důrazu požadavek na zmohutnění kisbérského plemene. V průběhu tohoto procesu byli v hřebčíně po plnokrevnících s vynikající genetickou silou nejprve ustanoveni polokrevní chovní hřebci a byli využíváni i polokrevní hřebci z Mezőhegyese (Furioso XXIII, Furioso VII, North Star XXV). V důsledku toho se už poněkud přejemnělý materiál typově konsolidoval, zmohutněl, ale zachoval si svoji ušlechtilost, eleganci, rychlost a vytrvalost. Aby se tyto cenné vlastnosti zachovaly, musely mladé kandidátky na chovné klisny, které měly být zařazeny do chovu, splnit stanovené úkoly a časové limity v terénu a v loveckém jezdectví.

Před II. světovou válkou byli pro hřebčín v Kisbéru za účelem zlepšení pohybových a užitných vlastností dovezeni chovní hřebci trakénského plemene, které bylo vytvořeno podobnou chovnou technikou. Takto byly založeny kmeny Széplak, Formás a Lobogó.

Vlivem válečných událostí byl materiál hřebčína v roce 1944 rozdělen na dvě části. 330 hřebců, klisen a odrostlých hříbat bylo umístěno na různých panstvích na území Maďarska, kde čekalo na pozitivní obrat ve válečném dění, zatímco druhá polovina - 7 chovných hřebců, 145 klisen, 55 odrostlých hřebečků, 63 odrostlých klisniček a 10 sajících hříbat - byla evakuována do bavorského Bergstettenu. Z tohoto stavu bylo 78 jedinců v roce 1945 odvezeno lodí do Spojených států amerických jako válečná kořist a vydraženo. Tamní čistokrevný chov těchto koní se díky Hungarian Horse Association, založené v roce 1953, zachoval dodnes.

V červnu roku 1948 se ve třech transportech vrátilo do vlasti 150 kisbérských koní, kteří byli umístěni v provozovnách Státního statku Bábolna v obcích Parragpuszta a Alsóvasdinnye. S těmito klisnami a s klisnami ze sárvárského hřebčína, vytvořeného roku 1954 ze zvířat pocházejících z bývalých tzv. smluvních soukromých hřebčínů, jejichž chov se ubíral stejným směrem jako chov v Kisbéru, započala regenerace plemene. Z hřebců odchovaných v Kisbéru a nalezených ve zmíněných hřebčínech se podařilo oživit většinu někdejších slavných kmenů a chov plemene nasměrovat na sportovní požadavky, jež se čím dál více dostávaly do popředí. V roce 1961 byl materiál hřebčína v Kisbéru, který v té době činil už pouhých 40 klisen, přemístěn na Státní statek v Dalmandu a po celé zemi se rozběhla nepromyšlená a nezastavitelná vlna křížení, jež koncem 70. let XX. století snížila stav čistokrevných klisen na kritickou úroveň. Velká část tradičních linií hřebců a rodin klisen zanikla.
Z jedinců pocházejících ze zachovaných lidových a bývalých kmenových chovů se v roce 1989 utvořil Celostátní svaz chovatelů kisbérského polokrevníka, který do současné doby dosáhl významných výsledků v oblasti zachování tradičních hodnot plemene a jeho modernizace v duchu dnešních požadavků.

(Zdroj: Akreditovaná chovatelská organizace: Kisbéri-félvér Lótenyésztő Országos Egyesület adresa: Keleti Károly u. 24, 1024 Budapešť)